Jak jsem k tomu přišel

Na akci 24LeMans na kole mám v týmu Calamity Bike celkem 15 startů. Pokud mě paměť neklame, a data nelžou, víc má jen Michal Skopal. O závodě tedy snad něco málo vím. Ambice stát se organizátorem jsem nikdy neměl, a lidi, kteří to dělali, jsem sem tam za něco zkritizoval, jinak občas i obdivoval. Jak jsem se k tomu tedy dostal?

Na konci roku 2011 mě zaskočila zpráva na webu od tehdejšího dlouholetého, a nemohu nenapsat - skvělého, ředitele akce, Adama Kopečného, že z postu ředitele ze zdravotních důvodů odstupuje. Samotný fakt odstoupení vzhledem k úrazu, který Adam utrpěl, nelze jinak, než chápat. Osobně mě to vyvedlo z míry proto, že asi dva měsíce před tím jsem s Adamem mluvil, a v té době sršel nadšením, jak do toho zas půjde. Bohužel vývoj rekonvalescence probíhal podle trochu jiného scénáře, a věci šly trochu jinak. Několik dnů na to mě oslovil jediný "přeživší" z dosavadního týmu organizátorů - Tomáš Franc, zda bych do toho nešel. Po poradě se synem Honzou (dále jen Honza K.), který tou dobou měl v našem týmu Calamity Bike historicky taky dva starty, a v organizaci před tím  párkrát vypomáhal, jsem se do toho rozhodl společně s ním jít. Moje původní představa byla, že stvořím nové webovky, o které budu pečovat, spolu s přihláškami a startovkou, zajistím tisk startovních čísel, diplomy, případně nějaké další drobnosti, a to bude z mé strany tak vše. Zajištění dalších věcí kolem akce jsem očekával od Tomáše, vzhledem k jeho dlouholeté praxi mezi organizátory - byl u toho prakticky od začátku. Tato představa vzala celkem rychle za své, a i když oficiálně byl ředitelem Tomáš, jeho funkce byla především čestná. Problémy na sebe nedaly dlouho čekat, a celkem brzy se vynořil první. Nebyl poslední, zato zásadní, a bojujeme s jeho existencí do těchto dnů. Jmenuje se "paragraf 47a silničního zákona", popsalo se kolem něho nemálo papíru a ještě více webových stránek. Kdo neví, a nechce hledat, paragraf hovoří o tom, že řidič nesmí na dálnici, silnici a místní komunikaci použít vozidlo k účasti na sportovních a podobných akcích, jestliže by jimi mohla být ohrožena bezpečnost silničního provozu, nejde-li o akce pořádané v souladu s rozhodnutím příslušného správního úřadu o zvláštním užívání pozemní komunikace podle jiného právního předpisu. A je vymalováno. Nedlouhá věta, která spolu s výkladem "pomáhat a chránit" rozhodla o osudu celé řady silničních cyklistických závodů v tomto státě - nebál bych se použít výraz "konečné řešení". Kdoví, jak by se s touto nástrahou vypořádal Adam? Paragraf totiž vešel v platnost už před plánovaným termínem závodu v roce 2011, který nakonec z důvodu Adamova úrazu, i jeho přítelkyně, odpadl. Realita byla a je taková, že  příslušný odbor dopravy - v našem případě Slavkov - musí udělit povolení ke zvláštnímu užívání komunikace. A odbor dopravy povolení udělí na základě požehnání "pomáhat a chránit" ve Vyškově. A tam ho neudělí. V tomto směru rozhodně výklad paragrafu napříč státem není konzistentní. Jsou oblasti, kde závod policie dokonce pomáhá řídit, jinde jej alespoň "jen" povolí. To bohužel není náš případ.

rok první - 2012

O existenci paragrafu 47a jsem se dozvěděl v únoru 2012, když jsem náhodou v denním tisku narazil na článek v souvislosti s rozumně neřešitelnými problémy Krále Šumavy. V březnu 2012 se mi podařilo angažovat do týmu organizátorů Honzu Hálka (dále jen Honza H.), který vzhledem ke svým pracovním zkušenostem byl tím pravým člověkem na komunikaci s policií a úřady. Krátce na to vyrážím na okruh do Šaratic nafotit a natočit dokumentaci pro zpracování žádosti o povolení organizace závodu. Zpracováváme žádost a návrh omezení dopravy, kterou v prvním kole adresujeme dopravnímu inspektorátu policie ve Vyškově, odboru dopravy ve Slavkově, a Správě a údržbě silnic JMK. Relativně obratem dostáváme kladnou odpověď ze Správy a ú držby silnic a informaci o nutnosti prvotního povolení policií z odboru dopravy ve Slavkově. DI policie ve Vyškově mlčí. Po urgenci teprve po cca 50 dnech (na konci června) dává k věci zamítavé stanovisko. Nevzdáváme se, domlouváme  schůzku s šéfem DI Vyškov/Blansko - a já už budu jmenovat -  Mgr. Zajíčkem, a dopravním inženýrem Ing. Brunclíkem  . Průběh debaty bych zhruba popsal slovy: "Jak do dubu." Prakticky to byla ztráta času, schůzku charakterizoval totální nezájem a absence jakékoliv vstřícnosti. Začínali jsme si zoufat. Začínaly prázdniny, kdy se odezva na všechny dotazy prodlužuje o dovolené konkrétních dotčených, a my jsme byli prakticky v bodě nula. Postupně zajišťujeme alespoň souhlasné stanovisko od starostů obcí, kterými trať vede - Šaratice, Milešovice, Otnice. V tomto není žádný problém a patří jim za to dík. Bohužel to ale nemá potřebnou hodnotu z pohledu legislativy.

Kromě toho začínám čím dál častěji otevírat mapy na seznam.cz, a zkoumat lokality, kde by se dal závod uspořádat tak, aby nebyl v konfliktu se zákonem. Jedním z prvních tipů byla trať v katastru Sloupu v Moravském krasu. Hledání tratí je poměrně specifická disciplína, při které se mi právě mapy Seznamu osvědčily nejlépe. Probíhá asi tak, že se nejdříve v klasické mapě hledá rozumný okruh - tj. délka 10-20 km, pokud možno nejen v polích, mimo hlavní silnice. Pokud se zadaří, okruh se do mapy zakreslí. Pak se přepne na mapu leteckou, přitáhne na nejvyšší zoom,  projíždí se a zkoumá se, zda alespoň teoreticky vypadá, že je kompletně vyasfaltován. Dále se dá případně zkusit totéž sjet i na Googlu, a pokud jsou dostupné informace, tak ideálně i Google Streetview. Současně se při tom sledují i možnosti realizace zázemí. V případě, že žádný z těchto testů trať nevyloučí jako použitelnou, nezbývá, než se na místo vypravit osobně, a trať si projet. Takto byla až na místě vyřazena zmíněná trať ve Sloupu, kde se ukázal asi půlkilometrový úsek v lese sjízdný pouze pro těžební techniku. Na mapě byl nezjistitelný, protože letecká mapa si neporadí se stromy.

Myšlenky byly i na další, spíše šílené nápady, jako trať v katastru brněnského výstaviště, nebo v areálu Zetoru :-) ale chytali jsme se už úplně všeho. Z dalších nápadů stojí určitě za zmínku Masarykův okruh. Když jsem je oslovil mejlem, myslel jsem si, že jsem se připravil na nemalou sumu, o které by byla řeč pro hostování našeho závodu. Čekal jsem, že by se dalo smlouvat, patrně by se dalo zas ušetřit na časomíře, která by se použila místní. Odpověď mě ovšem našla zcela nepřipraveného a zaskočila mě. Chtěl jsem citovat originál, ale zdá se, že nepřežil nějaký úklid v mejlech - no nic - nabídka zněla na 2 miliony za víkend. Bez ohledu na to, že nepřipadal v úvahu ani žádný zářijový víkend, o této vyhlašovací ceně nemělo smysl ani začít smlouvat.

Pro snadnější komunikaci s úředním šimlem zřizujeme datovou schránku pro občanské sdružení Cyklo LeMans. Zamítavou odpověď vyškovské policie posíláme Leoši Tržilovi, tehdy na židli šéfa dopravní policie ČR, s dotazem, zda uvedený postup je v souladu s jeho názorem. Dostalo se nám odpovědi, že se můžeme odvolat k nejbližšímu metodicky nadřízenému orgánu, a tím je Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje. Tam taky naši žádost rovnou postoupil. Zde musím podotknout, že policie je v jistých ohledech značně funkční. Dotaz Tržilovi jsme formulovali v obecné rovině, bez bližší specifikace konkrétního závodu. V odpovědi přišla ale jednoznačná specifikace našeho 24 LeMans na kole, k tomu navíc po nějaké době dorazilo i potvrzení zamítnutí souhlasu i z krajského ředitelství, ke kterému my jsme se už z časových důvodů neodvolávali. Takže prolustrováni jsme byli solidně.

Krize vrcholí, přemýšlíme zda do toho jít s oficiálním nepovolením, navíc když jsme na sebe upozornili na Krajském ředitelství policie, nebo to vzdát. Týden před startem jsem ještě vzpomněl známého - bývalého policistu - situaci jsem s ním konzultoval. Chytal se za hlavu proč jsme se neozvali dřív, že by to nebyl problém, ale týden před akcí už je na vše pozdě. Domlouváme se tedy alespoň na spolupráci pro další ročník.

V Šaraticích jsme se toho roku nakonec sešli, a myslím, že to bylo velký. Praktickým výsledkem vstupu do ilegality byly obrázky zvířátek místo startovních čísel, chybějící party stan s organizátory na cílové čáře, místo toho jsme se zázemím dleli v tělocvičně celou dobu závodu. Snažili jsme se co nejvíce tvářit, jako že nejde o závod. Na tomto místě nelze znovu nepřipomenout zásluhy týmu Vo co de ..., ze kterého jedna z dam ve třetím kole kolidovala s autem a odskákala to s rukou. Přesto vše nějak vyřešili bez asistence "pomáhat a chránit", a tím, nebojím se říct, nám všem závod zachránili. V opačném případě bychom zřejmě skončili po zhruba 90 minutách od startu. Musím také zmínit, že protipólem k tomu byl pan Křivánek se sadou svých drezín  a pohunků. Ten se naopak potácel celým závodem celou šířkou vozovky s doprovodem napitým jak houba, s muzikou, a zejména s velkým transparentem "ZÁVOD", což jsme jako organizátoři nemohli vydýchat, a báli jsme se, že pokud kvůli někomu přijedou "pomáhat a chránit", tak právě kvůli němu. Přitom jsme s ním prakticky neměli nic společného, pouze nám v diskuzi na webu oznámil, že by přijel a využil akci k ustavení svého nového rekordu. V úhrnu tedy musím říct, že se 19. ročník, přes všechny administrativní nesnáze, i přes výstup pana Křivánka, vydařil. Navíc jsme se mohli pyšnit účastí vytrvalecké špičky v jednotlivcích, a historicky nejvyšší účastí.

rok druhý - 2013

Po zkušenostech z přípravy proběhlého 19. ročníku neotálím a brzy po závodě kontaktuji znovu už zmíněného ex-policistu a konzultuji s ním možnosti dalšího postupu, který povede k oficiálnímu povolení závodu. Dostal jsem doporučení na firmu Signex, která se zabývá profesionálně dopravním značením, uzavírkami na klíč apod. Ještě v listopadu 2012 se scházím s vedením firmy, schůzka probíhá v atmosféře porozumnění, a dostává se mi příslibu podpory a spolupráce, nicméně s malými pootevřenými vrátky v podobě zmínky, že úplně vše překonat nelze. Čas plyne. Překulily se vánoce, Nový rok, pomalu se lámou Velikonoce, a žádný výsledek. Začínám tušit, že zadní vrátka Signexu se otvírají, a i když zatím nemám oficiální výsledek snažení, začínám opět hledat alternativní tratě.

První, na konci dubna, a hned hodně nadějná, v katastru obce Starovice, kousíček od Hustopečí. Konkrétní trať jsem tam sice nevymyslel, ale okolní terén skýtal několik možností. Zdejší vinohradnická oblast má totiž specifikum - asfaltované polňačky. V jejich síti se dalo tratí nakonfigurovat několik, zázemí také vypadalo velmi nadějně. Prosvištěl jsem možné úseky na kolečku, a hned za čerstva zašel pohovořit se starostou. Dostalo se mi velmi solidního přivítání, ač neohlášenému předem. Pan starosta o akci jevil zájem, zmínil, že sami na zdejších cestách pořádají amatérskou rally. Problém byl trochu s termínem, který kolidoval s jejich vinobraním, to by se muselo doladit. Nakonec to nebylo třeba, po týdnu se mi starosta ozval, že akci neschválilo zastupitelstvo :-)

Někde v mezičase přichází skutečně negativní vyrozumění ze S ignexu. Musím zmínit, že jejich snaha byla dobročinná, a v žádném případě je nekritizuji za neúspěch. Nerad bych, aby se octli mezi těmi, kteří se zasloužili o nekonání v Šaraticích. I negativní výsledek jim dal práci, a patří jim dík za snahu o pomoc. Navíc díky nim jsme se dověděli o vedení objížďky přes Otnice v důsledku uzavírky v Těšanech, mj. i v době plánovaného termínu závodu v roce 2013.

Z dalších pokusů o nalezení nové tratě už nepamatuju přesně pořadí, ale na tom nezáleží. Trať v okolí obce Salaš v Buchlovských vrších - slušný asfalt, prakticky celá po silničkách Lesů ČR, poměrně velké převýšení, nějakých 300m délky v obci po dlažbě, před křižovatkou na trati zpomalovací hrbol :-( ale hlavně totálně stísněná obec, kde se nerýsovala jediná možnost zázemí pro dvě stovky lidí.

Nedaleko od Salaše další okruh v okolí obce Břestek. Naděje slušného zázemí, na trati ale neskutečný krpál, který jedním směrem hrozil, že ho nevyjedem víc než jednou, opačným směrem naopak zaváněl masakrem, protože končil pravoúhlou zatáčkou. Vše se vyřešilo po asi dvou kilometrech  koncem asfaltu.

Další trať jsem testoval v Lednici v oblasti Hraničního zámečku. Poctivě jsem si ji výše popsanou metodou vypotil na internetu, abych posléze zjistil, že mi ji doporučovala už skoro rok před tím jedna ze známých zainteresovaných do problému. Trať sama nebyla špatná. Znovu se ale jevily problémy se zázemím. Obsluhou z Hraničního zámečku jsem byl ujištěn, že budeme čelit odporu ochranářů, a další problém, se kterým bychom zřejmě sváděli boj, by byl provoz na trati ze strany turistů.

Vybavují se mě ještě prstem po mapě vytipovaná  trať v okolí obce Staré Hutě opět v Buchlovských vrších - tu jsem nikdy neprověřil, trať v okolí obce Lovčice - tam jsem nakonec jen vygooglil v části chybějící asfalt, trať v okolí obce Rašov - tam jsem byl osobně - nezpůsobilý asfalt v havarijním stavu a velmi pravděpodobně ani ne na celém okruhu, asi po kilometru jsem to vzdal.

Na přelomu května a června jsem objevil trať na Milovech, v té chvíli liduprázdnou, v drtivé většině délky jako účelovou komunikaci Lesů ČR, na kterou paragraf 47a nedosáhne. Bez problému se podařilo zajistit povolení k použití komunikace od Lesů ČR. Na první pohled prostě ideál. Pak už se vše začlo postupně kazit. O poznání horší už byla domluva s jejich servisní organizací (jiná firma), aby v termínu závodu neprobíhala třeba těžba dřeva. Ale po asi pěti telefonátech a čtyřech mejlech se podařilo získat alespoň mejlem "písemnou" odpověď.  Zájem příslušné obce Sněžné nulový - na oznámení záměru pořádat akci v jejich katastru přišla odpověď zhruba ve znění: "Pokud se závod nebude konat na žádném našem pozemku, nic proti němu nemáme." No, ještě aby měli, za takových podmínek. Jak propastně jiný je přístup pana starosty Kaloudy v Šaraticích... Úsek necelých 2km, který vedl po veřejné místní komunikaci, tj. pod ochranou paragrafu 47a, jsme byli připraveni řešit metodicky - v případě problému by se tvrdilo, že je to jen technický přejezd mezi startem a cílem, že závod tam neprobíhá. Nechtěli jsme riskovat další oficiální nepovolení, i když kdo ví, třeba by žďárská policie přistupovala k problému jinak. Vytvoření zázemí byl další problém na problém, majitel areálu Poslední míle odpovídal v komunikaci na mejly většinou po druhé nebo třetí urgenci. Nepodařilo se s ním domluvit obdobu zázemí v Šaraticích, tj. hromadné pod střechou, i když prostor tam na to byl. Původně se jevící drsné převýšení tratě se s přibývajícím počtem měření stávalo snesitelným, přesto jsem dodnes přesvědčen, že původně naměřené hodnoty někoho odradily od startu. Během léta vyvstal problém s provozem na trati, především pěších turistů. Osobně jsem byl přesvědčen, že to bude v pohodě - když bylo liduprázdno před prázdninama, bude snad i po nich. Víkend před závodem to ale nevypadá, všude je narváno, při ostrém kole na čas jsem musel 2x téměř zastavit kvůli turistům. No a dále se už jen spouští v týdnu předzvěst fiaska s počasím. To samozřejmě přináší odhlašování týmů i jednotlivců - nevím, jestli už jsem to někde zmiňoval, ale ve startovce bylo v úterý před závodem 19 týmů, v pátek večer pak už jen 12, z toho polovina bez předplatného, tj. určitě by reálná účast ještě klesla. Je jasné, že se dostáváme finančně hluboko do červených čísel, krom toho snímky z družice o čtvrté hodině ráno v sobotu nenasvědčují konci deště ani náhodou. V prostoru startu a cíle i v zázemí pro stanování brodíme po kotníky ve vodě, vše je jak houba, značení na trati odplavalo a dál už to znáte. Vzhledem k tomu, že při podobném počasí, což nelze vyloučit, by byla stejná situace kdykoliv v budoucnosti, je osud tratě na Milovech jasný. Všechno vylejt...

Na konci října přichází podpásovka po zjištění, že nevrácení startovného, které měl na starost Tomáš (a on jediný měl přístup k účtu) se netýká chyby v příkazu k úhradě a pár jednotlivců, jak původně Tomáš dlouho tvrdil, ale že prostě neposlal nikomu nic. Prožíváme s Honzou H. dva perné týdny, a je především zásluhou Honzy H., že se nám podařilo posléze zajistit Tomáše i startovné a to jsme následně povraceli. S Tomášem jsme se pak po dohodě rozloučili. Tak nějak se to obvykle korektně píše, že? Třešničkou na dortíčku pak je příspěvek kohosi tuším na facebooku (hledat se mi to už nechce), že je to jasné ponaučení, že se dopředu nic platit nemá, a má se nechat platba až na poslední chvíli na místo. Nevím, jak dotyčný k tomuto geniálnímu vývodu dospěl, když jsme nikomu dlužni nezůstali, ale pro pořadatele je tento návod kudlou do zad. Bez neplatících předem za výhodnější startovné je vše naprosto na vodě, a nelze se spolehnout na to, že někdo vůbec a kolik lidí  přijede. Neznámému tedy, pokud toto čte, ještě dodatečně "pěkně děkuji".

 

rok třetí - 2014

Snažím se opět neotálet, a tak se mi ještě v listopadu 2013 podařilo přizvat ke spolupráci dalšího člověka - Karla - který nabídl své zkušenosti a možnosti a byl příslibem pro přesvědčení policie k souhlasu s akcí. Karlovi se skutečně podařil husarský kousek - kontaktovat a sjednat schůzku s nejmenovaným senátorem. V březnu jsme se skutečně sešli, probrali situaci a možnosti, pan senátor byl nadšen a přislíbil podporu a spolupráci v organizaci. Vše vypadá velmi optimisticky, jasně a jistě. Postupně se ale vše protahuje. Karel se zúčastnil schůzky s vyškovskou dopravní policií. Podle informací, které jsem od něj dostal, tak se značně bouřlivým průběhem. Ukazuje se, že vyškovská policie má svoje mantinely, dané metodickým pokynem shora, konkrétně byl jmenován pan Tržil :-)), (a my se k němu odvolávali v roce 2012) přes které prostě jít nemůže a nepůjde. Za vše, co jsem o schůzce zvěděl z podrobností, bych asi vypíchl perlu nad jiné zářivější jednoho ze zúčastněných ze strany zákona: "A proč to neuděláte na černo?" Vyvrcholením je schůzka senátora s Leošem Tržilem, a příslibem, že stanoví za PČR člověka k dalšímu dojednání akce s námi, který mě má kontaktovat ve věci dalšího postupu. K tomuto dochází ve značně šibeničním termínu, týden před koncem června. Do toho je už zřejmý tristní stav startovky, která odráží mizivou propagaci akce, protože jsem nechtěl propagovat něco, co není jisté. Proto už v mezičase dávám termín - pokud se do 16.6. nepodaří získat jednoznačný písemný souhlas policie, jdeme od toho. Vzhledem k průběhu uvedených schůzek, který dává jisté naděje, posunuji po naléhání Karla termín pro poskytnutí písemného souhlasu policie, o další týden do 23.6., a pak se ještě jednou nechávám přesvědčit, že vše je na dobré cestě, a v průběhu týdne mne bude kontaktovat zmíněný pověřený prostředník policie pro další konzultace a doladění podrobností akce s cílem požehnání akce pro následné povolení na  odboru dopravy ve Slavkově.

Realita je nakonec taková, že si PČR - jmenovitě pan Ing. Brunclík z DI Vyškov dává na čas až do pátku 18.7.2014, kdy přichází oficiální zamítavé stanovisko k uspořádání akce v lokalitě Šaratic. Pro úplnost musím dodat, že mě za celou dobu nikdo nekontaktoval, a nic se mnou nekonzultoval. Ing. Brunclík ve vyjádření kromě zamítnutí zmiňuje možné řešení s jednosměrnou uzavírkou. Vzpomínám, že tuto variantu jsme naťukli už v roce 2012 na schůzce s Ing. Zajíčkem a Ing. Brunclíkem, a tehdy byla označena za neprůchodnou. Poté jsme ji probírali ještě znovu před více než rokem spolu s výše zmíněnou firmou Signex. Byl jsem upozorněn na náročnost takového řešení v rozsahu jaký okruh vyžaduje v řádu minimálně 70 tisíc Kč. To je technicky i finančně natolik náročné, že je to mimo naše možnosti. Celkové náklady na uspořádání závodu by asi 3x překročily příjem ze startovného. Mimo to by toto řešení zřejmě ztroskotalo i na nemožnosti dojít nějaké dohody v souvislosti s uzavírkou (byť jednosměrnou) s provozovatelem hromadné dopravy v lokalitě. Navíc, nerad bych křivdil, ale z toho jak jsem stihl Ing. Brunclíka za tři roky poznat, tak myslím, že by se důvod k dalšímu zápornému stanovisku stejně nějaký našel. Předpokládám, že řešení i částečnou uzavírkou by nebylo ani průchodné pro dotčené obce.

Z celého přístupu policie, existence paragrafu 47a a jeho výkladu např.  tady, pěkně se k tomu vyjádřil (ani bych nečekal :-)) Václav Klaus mladší tady, a proti tomu ve světle drsného uplatňování paragrafu proti cyklistům neuvěřitelná benevolence a ignorance policie k akcím rychlých automobilů - loňský  Gumball 3000 tady, letošní Diamond Race tady jsem zhnusený a otrávený. Jak je možné, že u Gumball 3000 policisté uvádí pokutované účastníky za překročenou rychlost a nesprávný způsob jízdy (copak to asi je? :-) a tito se přitom nedopustili provinění proti paragrafu 47a? Neohrozili tím bezpečnost silničního provozu při účasti na sportovní akci na dálnici za běžného provozu? Neměla právě toto být cílová skupina toho paragrafu? Letošní Diamond Race startoval od brněnské Olympie ve dnech, kdy vrcholil náš zmar s vyškovskou policií. Slova z textu pod odkazem jsou dech beroucí: "Účastní se závodu....  Dohlédne na ně policie, pořadatelé však avizují, že o porušování předpisů a divoké závodění v provozu nejde....     Dříve účastníky závodu často pokutovali především za překročení rychlosti, poslední ročníky však byly víceméně ukázněné...    Zástupci policie se sešli s pořadatelem, který je ujistil, že se vše obejde bez problémů,“ uvedl mluvčí Jozef Bocán z policejního prezidia." - konec citátu. Ano, pro stručnost jsem vytrhal z kontextu, význam to ale v žádném případě nemění. Jeden nevěří svým očím. 

Mrzí mě, že jsme se dobrali těchto konců, ale neznám cestu z kruhu ven. Pokud nechceme závod pořádat na černo, nemám jinou možnost, než uspořádání dalšího ročníku odložit do nalezení nějakého řešení.

 

co dál?

Pokud se najde někdo, kdo chce v organizování 24LeMans na kole pokračovat, a má způsob, jak to dělat v souladu se zákonem, dávám pozici předsedy spolku Cyklo LeMans k dispozici, mj. pro to, že už mi došly nápady, a nemám představu co bych pro to mohl dalšího účinného udělat. Za sebe mohu nabídnout ke spolupráci to, co jsem původně měl představu dělat - web, startovku, a další drobné práce kolem. V týmu organizátorů by jistě pokračovali i Honza H. a Honza K. Těší mě, že se nám podařilo zrealizovat alespoň ročník 2012, současně přes nepřízeň v dalších ročnících mám pocit, že jsme pro zdar akce udělali vše, co se udělat dalo.

Děkuji vám všem, kdo jste u toho byli, ať už v roli organizátorů, nebo závodníků, zvlášť děkuji za vstřícný a pozitivní postoj starostovi Šaratic panu Kaloudovi, který nás vždy přijal s otevřenou náručí. Třeba to zas někdy klapne, třeba se najde někdo, kdo bude iniciovat zrušení nebo úpravy paragrafu 47a. I když vzhledem k celkovému vývoji situace v legislativě, ke snahám evropské mumie vše kontrolovat, dokladovat, evidovat, certifikovat... se spíše obávám, že se třeba dožijeme důležitých věcí jako technické průkazy na kola, pravidelné technické prohlídky kol a podobné zhůvěřilosti. Snad se pletu.

Na závěr si dovolím shrnout slovy McMurphyho (Jack Nicholson) z Přeletu nad kukaččím hnízdem: ,,No co, aspoň jsem to zkusil". Myslím, že citovat zrovna z tohoto díla se zde skutečně hodí.

 

a pokud jste dočetli až sem,

tak si tady dovolím ještě "ocenit" zásluhy některých soudruhů takovou malou politickou agitkou - v textu zde se hovoří o návrhu senátního návrhu zákona  senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších senátorů - škoda, že nejsou vyjmenováni všichni, ale i tak je fajn vědět, kdo za tím paskvilem stojí. Náš paragraf 47a se řeší v bodu číslo 14, ať to nemusíte dlouho hledat.

No a zde máme skvadru, která to odhlasovala. Vzhledem k zřejmému faktu, že zelené fajfky jsou vidět napříč politickým spektrem, poslanci zřejmě skutečně hlasovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

 

Na shledanou v lepších časech, MICK

 

Sponzorují nás:   ZDENĚK JANEČEK
   KAREL KLAJBA
účastníci akce:

 

Obec Šaratice hostila náš závod dlouhých deset ročníků. Po roční pauze jsme akci připravovali opět zde. Bohužel naše legislativa a její vykonavatelé naši snahu zarazili. Za dlouholetou vstřícnost a poskytnutí vynikajícího zázemí šaratickým děkujeme.